Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když jsem si tuhle desku bral, tak trochu jsem si myslel, že to párkrát poslechnu jako předchozí WILD TIDES, a spíš si zajdu na koncert, kde se kapela bude chovat jako utržená ze řetězu. Překvapení se koná. Velké. „Sbohem a šáteček“ od té doby točím skoro pořád a koncertní křest alba byl na poměry kapely značně vyklidněný, nebo může být, že jsem WILD TIDES už živě neviděl delší čas.
Vždycky jsem si myslel, že Kubu je pro angličtinu škoda. Tahle deska to zase dokazuje. Jeho songy z bohužel již nefungující one man show nazvané KAREL KUNRT pro mě byly hymnami, nemajícími na české scéně konkurenci, a to hlavně díky textům. Na tradici výborné textařiny se tu navazuje. Osobní, vtipné, drzé, prostě kajfošské. To doprovází i parádní hudební základ, který místy nabírá z šedesátkových a sedmdesátkových klasiků domácího folku a popu. Někdy se dokonce nabírá tak důkladně, že je to lepší, než originál. Na předchozí explozivnější tvorbu navazuje jen pár skladeb. Některé celkem i hluboko, protože při prasečím ryku a dřevorubeckém pomalém riffu ve skladbě „Z komínů stoupá dým“ jsem měl pocit, že jsem zahlédl stín Kubova někdejšího působiště z let dávno minulých. Stín grindového komanda KOMBUCHA.
Krom toho košatého žánrového záběru musím říci, že je album také po produkční stránce zatím nejdotaženější z éry WILD TIDES. Ty drobné domalovánky, jako flétnové sólo v „Nezbylo nic“, tomu dodávají strašně moc. Stejně tak skladby jako je pulpfictionovský fatalistický duet „Další rok bídy“. Začal jsem to milovat a naučil jsem se kašlat na to, jak moc mě do uší řežou některé Kubovy pěvecké figury, které jsou občas plné teatrálního manýrismu a afektu.
Tahle deska je skvělá a je jednou z nejbarevnějších tohoto roku. Navíc první výrazná nežánrovka pod křídly hiphopového labelu Big Boss. Ačkoliv se na ní mísí rock’n’roll s country, folkem, popem i punkem, tak drží pohromadě jako máloco. Jestli Kuba doma vyvolává ducha Franka Zappy, případně českých klasiků, jako je třeba Pavel Bobek, je to cítit a dělá to fakt dobře.
Tahle deska je skvělá a jedna z nejbarevnějších tohoto roku.
8,5 / 10
Skladby
1. Z komínů stoupá dým
2. Vratkej chrám
3. Úplně to samý
4. Nezbylo nic
5. Celkem si zvykám
6. Nemám tě rád
7. Do voka drát
8. Není o co stát
9. Další rok bídy
10. Všechno bude fajn
Diskografie
Sbohem & šáteček (2017) Hung Loose (2013) Hearts On Fire (2012)
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.